Dušičkové rozjímání v SeniorCentru Olomouc
Dušičkové rozjímání v našem SeniorCentru Olomouc tentokrát – vzhledem k momentální situaci a veškerým nutným opatřením – probíhalo formou „rozhlasové relace“, kterou si pro nás připravily aktivizační pracovnice. Relace se nesla celým domovem prostřednictvím našeho centrálního rozhlasu.
Bylo to naše historicky první oficiální vysílání, a tak jsme plni očekávání čekali na zpětnou vazbu od našich klientů. „Bylo to moc krásné, děkuji Vám!“ přišla nám osobně sdělit paní Zrcková, klientka našeho domova. Celkově byly ohlasy velice pozitivní, a to je pro nás výzva! Již nyní připravujeme další rozhlasovou relaci a těšíme se na další ohlasy.
Rozhlasové dušičkové rozjímání jsme pojaly spíše z historického hlediska a tradic. O záznam z naší relace bychom vás nemohli ochudit, tak přikládáme jeho tištěnou verzi. Snad se Vám bude líbit!
Obsah rozhlasového vysílání:
„Vážení a milí…
Dnešní den není jen dalším startem do nového týdne, dnes není jen obyčejné pondělí… Toto pondělí připadlo na datum 2. 11., kdy slavíme Dušičky. Všichni víme, že Dušičky jsou svátkem zesnulých a je to den, kdy nejvíce vzpomínáme na naše příbuzné či známé, kteří svou pozemskou pouť už doputovali a kteří již na nás pohlížejí z onoho druhého břehu…
To vše ale neznamená, že bychom tento den měli jen truchlit. Jistě, úcta a tiché zavzpomínání by k této chvíli také mělo patřit, ale dejme důraz na slovo Také…
Vždyť svátek zesnulých má hlubokou tradici a kořeny u našich prapředků. V předvečer 1. listopadu Keltové uctívali „Velkou matku Zemi“, vzpomínali na zemřelé, věřili, že noc na 1. listopadu je čas, kdy se prolíná náš svět se světem mrtvých a že se jedná o noc, kdy předěl mezi světem živých a královstvím neživých je nejmenší. Věřili, že té noci se vracejí duše zemřelých z předchozího roku a vyhledávají pomoc příbuzných, aby jim ti pomohli překročit hranici do Země mrtvých. Proto zapalovali ohně, aby se duše mrtvých mohly přijít ohřát, strávit noc se svými pozůstalými. A proto se také vyráběli svítilny z vydlabaných řep, aby duchům posvítili na cestu.
Zvyk uctívání památky zesnulých tedy navazuje na předkřesťanské tradice. Církev konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí, v roce 998, byl zaveden zvyk v druhý listopadový den slavit den Dušiček. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví 1. listopadu svátek Všech svatých a 2. listopadu Památka zesnulých, lidově Dušičky.
Dovolte, abychom se vám dnes, v době jistě nelehké, také nějak pokusili připomenout ať už keltské či církevní tradice. Náš personál pro vás nachystal v prostorách naší zahrady takovou světelnou hru plaménků. Jiskřičky plamínků svíček a naše jiskřičky v očích i srdíčkách se jistě spojí s poblikáváním a jasem hvězd na nebi, na té nekonečné vesmírné hladině všehomíra… Zavzpomínejme tedy všichni a pociťme to pouto…a třeba i tenkým hláskem, který uslyšíme jen my sami si šeptem s našimi zesnulými tiše popřejme hodně sil při zvládání dalších chvil při našich poutích, ať už těch pozemských či těch na věčnost…
Prosíme vás tedy o symbolickou účast přistoupením k vašim oknům, kde jakmile se setmí, spatříte v naší zahradě odraz hvězd v podobě světelných plamínků a věnujte prosím tichou vzpomínku.“
