Kůň, přítel člověka

Jedno pondělní dopoledne bylo v našem olomouckém SeniorCentru vskutku zajímavé. Staly se i malé zázraky. Navštívili nás  koně Famir a Fabius, dva bratři plemene Hafling, společně se svou chovatelkou Martinou Skokánkovou. Nejdříve jsme si povídali o chovu koní, později si pak klienti mohli vyzkoušet hřebelcování, krmení i zaplétání copánků z krásné bílé hřívy.

Koně pocházejí z rakouských hor, kde je využívali nejen na práci v terénu, ale i na jezdectví. Famir a Fabio jsou velice chytří, ale někdy pěkně tvrdohlaví bratři. Když k nim ale přistoupila jedna z našich seniorek a začala hladit a hřebelcovat, okamžitě se zklidnili a láskyplně si klientku očuchali.

Klienti měli možnost si koně povodit a vyzkoušet jízdu v sedle. A to teprve začalo to pravé dobrodružství. Dojetí a potlesk zněl celou naší zahradou ve chvíli, když se náš pětadevadesátiletý klient za pomoci asistentek vyhoupl se do sedla. „Je to nádherný pocit,“ svěřil se pan Karel, zatímco něžně hladil Famira po krku. Naše další klientka, drobná paní Špundová, která se zamlada o koně starala, neváhala a šla si také zajezdit.

Už jsme mysleli, že nic krásnějšího nemůžeme zažít, ale ten pravý zázrak se měl teprve stát. Koně s rozvahou a plni očekávání vstoupili ladným krokem do budovy našeho domova. Došli až na pokoj zcela imobilních klientů, a to se všem zatajil dojetím dech. Kůň, který se do pokojíku horko těžko vešel, se sklonil nad klientkou, která k němu s očekáváním natáhla ruce. Oběma jim zazářily oči nadšením. Zavládl klid a naprosté souznění člověka a zvířete.

I pro Fabia a Famira to byla první zkušenost s návštěvou mezi seniory. Naštěstí koně vycítili, že musí být opatrní, protože se nacházeli mezi křehkými lidmi, proto opatrně a s lehkostí pokládali hlavu na lůžko seniorů.

Už věříme na zázraky, protože jsem jeden zažili. „Ještě nyní v nás doznívají pocity dojetí. Famire a Fabio, děkujeme vám a brzy na viděnou,“ těší se na další setkání aktivizační pracovnice Lenka Bazgerová.